Deníček

It's a truth that in love and war, world's collide and hearts get broken.

17. července 2013 v 18:43 | Yuuki
Damn.
Mám tolik přání. Tolik snů. Tolik... >_<

Don't be racist. Hate everyone.

13. července 2013 v 1:18 | Yuuki
http://24.media.tumblr.com/b7157e8f7d19276c9555fbe2b0c9ebcb/tumblr_mgg23tKoG21r7jehxo1_500.gif
Našel jsem si slečnu, která mě fakt miluje
a já miluju jí, promiň ale tak to zůstane.
Je mi to blbé, častokrát jsem o tom přemýšlel,
jestli mám nahrát tyhle verše nebo radši ne.
Možná jsem hajzl, ale takhle já to cítím
a pokud už mě nechceš vidět, tak to pochopím.
Ano věřím, že tahleta slova budou bolet,
i když to přišlo pozdě, tohle je moje zpověď.

Ano, přes to všechno, že se máme tolik rádi
Promiň, za to, ale zůstaneme kamarády
Jsi fakt príma holka, mám tě rád...
Ale miluji už jinou a tak to bude napořád...

Toho nahoře si nevšímejte... To je jenom Yuukinka zase v háji... :< Ale nehodlám tu depkařit. Nikdo na to není zvědavej. Love fake smile. ♥
Ha Ha | via Facebook
Okaaay. První na řadu přijde omluva. Vím, že několikrát, když jsem psala takovej článek po celkem delší době neaktivnosti, upozornila jsem na to, že se omlouvat nebudu, protože nemám důvod... protože mi to není líto. Ale teď mi to líto je. Chtěla jsem ten blog pořádně rozjet. A nějak se to nepovedlo. Takže se všem omlouvám...
Ale... neberte to jako konec blogu. Ba naopak. Od dneška se tu už budu snažit být každý den. No... ale asi spíš noc. Protože teď to mám úplně převrácené. Chodím spát kolem jedenácté dopoledne a vstávám kolem devíti večer. A někdy i ten denní spánek vynechám a třeba dva dny nespím. Ano, vím, že si takhle ničím život, zdraví a všechno okolo. Ale lepší, než kdybych jela na drogách nebo na cigaretách, ne? Nebo na alkoholu, no... Ale to si občas nějakého taky cucnu - čímž chcu naznačit, že v životě se žádné cigarety nedotknu - a drogy jakbysmet. >_<
Tohle asi bude zase dlouhý nudný článek. Opět musím dodat - jako za starých časů. (:
Tudíž perex.

Jenom takové info

29. června 2013 v 14:12 | Yuuki
Jestli si chcete pustit tu písničku, tak klikněte na ten odkaz (neboli název písničky), nechce se mi to moc roztahovat, pak by to vypadalo blbě. :D Nebo klikněte zde. >w<
Zdravíím. :3
Popravdě ani nevím, co pořádně psát, ale... chci psát. :<
Well, well, omluvte mě, před pár minutama jsem vstávala. A šla jsem spát samozřejmě někdy kolem šesté ráno, kdy jsem usnula u Mr. Beana. (Michííí, napiš, že jsem se v tomhle vůbec nezměnila, prosím! :33 - Ostatní můžete taky, ale pochybuju, že si mě někdo jinej pamatuje. Q.Q No - fajne, Black už taky ví, co jsem zač. :DDD)
Takže... člověk si tak úplně normálně jde ve tři hodiny napustit vanu a naložit se do ní, že?~ A každej normální člověk v tom taky usne, že?... A každej normální člověk se pak probudí jenom kvůli tomu, že nějak nemůže dejchat... a pak zjistí, že ho pálí oči, protože je pod vodou... A pak ještě chvíli přemýšlí, jestli se má zvednout, nebo jestli nad ním lenost zvítězí... -.-" Každopádně jsem se nakonec probrala a vystřelila z tý vany rychlostí střely blesku. Božínkuuu, a já myslela, že tohle se může stát jenom ve filmech. Takže mám z toho další zážitek na celej život... QwQ"
Co se týče blogu, tak se musím pochválit... *w* :DDDDDDDDDDDDDD No, k těm anime už mám tak k půlce napsaný ty recenze (Ale dá to fakt práci, sakra... ještě když jste tak vymaštění jako já. :DD - Nechci se tu nějak shazovat, ale fakt mi včera bylo na nic. A nepomohla tomu ani plechovka Monsteru.) No, takže předpokládám, že do zítřka bych mohla mít kompletně hotové všechno (Jakože všechny rozcestníky a menu a táák. \^-^/) A doufám, že... to půjde, že mi sem někdo chodit bude... ^^ :D Už přemýšlím o nějakém tom programu. Asi tu zase bude anime týdne. A chci tenhle blog mít taky trochu o sobě, chci tu prostě psát svoje názory a tak... :3 Alespoň se trochu procvičím ve vyjadřování, teď nejčastěji píšu do chatu jedný hry a to jsou v 90% nadávky... Nebo pak píšu na Skypu a to jsou nadávky na ty vymrdaný kokoty velmi velmi zlý kluky v tý hře. :DDDDDDDDDDDDDDDDD
Dobře, vrátíme se k tomu blogu raději. Do menu jsem přidala i nějakej ten kontakt. Zatím FB, YT a ask. Ještě tam musím nějak vrazit Skype. :D Potom jsem se pokoušela o takovej... no, prostě je to fail.
Totoo... Prostě Sisters (onee~chaaan) a každá půlka je odkaz na jeden blog... Sakra, já se fakt neumím vyjadřovat. :D Prostě se mi to nepovedlo a basta. :< Asi se to pokusím ještě opravit změnit.
Taak... to by bylo asi všechno. Dneska na tom zase zamakám - pokusím se. Zatím se mějte.
Pac bez pusy. :"3
(A kdyby náhodou někdo nevěděl... BELPHY JE POŘÁD MŮJ , BIDŽIS!)

NYAHAHAAA.~ ◕‿◕

8. června 2013 v 16:48 | Yuuki
Já a končit? Dobře, myslela jsem, že s blogem nadobro fláknu - jako už mnohokrát předtím. Proč? Protože jsem měla na práci něco jiného. Lépe řečeno měla jsem na práci lepší věci, než si psát blog.
Ano, v tomhle jsem sobecká. Hned, jak se vyskytne lepší šance, hned se jí chytím a blog zahodím. A teď jsem tady zase se zlomenou duší, srdcem, bolavým krkem a pochroumanými nervy.
Flákala jsem školu. A teď už s tím nic neudělám. Už je pozdě. Neumím si vůbec zařídit život dopředu. Žiji ze dne na den. I když si slibuju, že ve škole zaberu, stejně pak nad tím mávnu rukou, že to se radši budu válet, než dělat něco takového jako je třeba "snažit se". Dospěla jsem k názoru, že lidé jako já by se měli vyhubit.
Kdoví, jak dlouho mi to zase vydrží - blogovat.
Kdoví, jestli vůbec někdo bude mít o tyto vadné články a výlevy zájem.
Who knows.

Přeci jenom jsem zase doplatila na svoji naivitu a teď trpím. Přeci jenom jsem stále pořád naivní.
Opět jsem doufala, že to bude navždy. Že to neskončí. Že se to nijak nezvrtne. To by lidi nesměli ale být svině. Opět jsem naivně doufala.

http://24.media.tumblr.com/d4daef8179a5aa48859016b1dc4cf47e/tumblr_mmifjnyj1U1refwvyo1_500.gif

Myslím, že to chce změnit design. Tenhle už mám dlouho.

Ups.

24. ledna 2013 v 4:02 | Yuuki
(Kliknout na to červené tlačítko! :D I když to asi půjde špatně.)
Ten pocit, když si v klidu blogujete. A pak zjistíte dvě věci. Za prvé - hele... ona už je tma. Za druhé - KU*VA, TO UŽ JSOU ČTYŘI?!
Hahaha. Fajn. Zítra ve škole budu vypadat nějak takhle. (Vlastně dneska, ale to je jedno.)
http://media.tumblr.com/dd3ffab90cc338666f192fd86f6a4f8f/tumblr_inline_mgyijlBkM51r5h6p7.gif
Jsem přesvědčená, že už nemá cenu jít spát. Protože za dvě hodiny musím vstávat a to bych byla totálně mrtvá. Takže budu muset nejspíše použít své poslední drobné a koupit si Monster (i když někdy už nepomáhá ani ten).
Každopádně projela jsem spousty blogů. Včetně toho svého. Musela jsem se zasmát tomu, co jsem psala. A něco jsem raději ani nečetla. Dobře, asi jsem si trochu víc věřila. Kéž bych měla alespoň kousek té sebedůvěry i teď. Jelikož můj názor na svou maličkatou maličkost je... raději žádný.
Přemýšlím, proč to vůbec píšu. Pochybuji, že to někdo bude číst. A já chci, aby někdo četl to, co stvořím. Nejspíš proto tu na tom makám od nevidím do nevidím. Chci, aby lidé brali na vědomí mou existenci.
Kyaaaaaaah. Takže shrnula bych si, co se mi dneska podařilo udělat.
✔ Nastavit nový design. (Konečně jsem našla nějaký, s kterým bych se spokojila. A alespoň jsem se přesvědčila, že alespoň něco umím - ano, pořád umím nastavit design - s návodem. :DD)
✔ Upravit menu. (A vylepšit ho. Ještě to není tak úplně hotové. Však ještě nejsou hotové ani rozcestníky pořádně. :D)
✔ Napsat několik charakteristik. (Přesněji řečeno okopírovat z mého minulého blogu a trochu upravit.)
Chmmm. Myslím, že to by bylo asi všechno. Pak jsem ještě stihla projet tunu blogů, ale myslím, že to s tím mým blogem nijak nehnulo, takže bych to do splněných úkolů nezařazovala. Zítra (fajn - dneska) mám v plánu pokračovat. Škola by mi měla končiiit *jde se podívat na rozvrh* ... ehh *vrátí se zpátky* ... Co že je vlastně dneska za den? O_O" Čtvrtek. Soka.~ Tak to máme osm hodin. -.-" Takže snad budu do pěti doma. Snad.
Každopádně když si Yuukinka něco naplánuje nikdy to neskončí podle jejích představ. Takže se trochu bojím to sem vůbec psát. Ale co už.
• Dodělat ty charakteristiky. (A nejlépe všechny.)
A to je všechno, protože tohle nemůžu zvládnout ani za týden. :'DD Ale když už, tak si snad udělám o víkendu čas. (Což znamená, že neprosedím celý den u hry, ale u blogu.)
Ksss. Pomalu přestávám chápat, jak jsem mohla psát tak dlouhé články. I když... Tohle si myslím, že také není zrovna nejkratší článek. A já tam vždycky mluvila úplně o všem. Však to taky byl můj deníček a chtěla jsem, aby věděl všechno. Aww... Stejně tohle děsně vyvolává vzpomínky. Už jenom to, jak píšu. Píšu blog.
Jo, jo, jasně, asi jsem unavená - nejsem - jenom trochu. *zííííív* Damn.
Vždycky u mě bylo charakteristické psát dlouhé ... texty. Například nedávno jsme měli dělat charakteristiku literární postavy. Vzhledem k tomu, že se mi v poslední době nějak začal více líbit Harry Potter, tak jsem si vybrala právě onoho 'chlapce, který přežil'. Učitelka nám zadala, že stačí, když to bude napsané na jednu stránku (i s osnovou, nadpisem a tak dále.) (Ještě bych poznamenala, že ty sešity na slohové práce máme A4.) A já jí tam přinesla práci, nad kterou jsem proseděla celý den napsanou na tři stránky. Učitelka to tam pak vyzdvihla před celou třídou a ještě poznamenala, že je to obdivuhodné s mým neroztahovačným písmem a že navíc moje charakteristika dává smysl a že tam nejsou napsané žádné blbosti. Byla jsem víceméně dojatá, že moje nepříliš úžasné (podle mě) písařské dovednosti někdo ocenil.
Ale ještě více mě dojalo, když jsme dostali zadané líčení nějakého oblíbeného místa. Jelikož je moje oblíbené místo postel, tak jsem si něco musela vymyslet. :'DDD A tak jsem si vymyslela lavičku v parku. Někdy sem tu práci možná přepíšu. Nad tím jsem (mimochodem) také proseděla celý den. Nakonec jsem spatlala práci na dvě stránky (jo, zase to mělo bejt na jednu) a šla se pochlubit mamce (v jednu ráno), že už to konečně mám. Mamka chtěla, abych jí to ukázala, tak jsem začala prostestovat, že mě bude mít za psychouše a že je to děs a prostě takhle... ^^" Nehorázně mě dojalo, když mi řekla, že ze mě bude opravdu jednou spisovatelka, protože píšu ještě líp, než někteří současní spisovatelé a když jsem jí odvětila, co to mele, pro Jashina, tak mi přidala na konto další kompliment a to ten, že mi je teprve čerstvých čtrnáct a že za několik let budu mít o hodně lepší slovní zásobu a bude to vypadat ještě líp. (Jo, fakt nevím, co to mele... :'D)

Oficiální návrat (a trpění samomluvou)

13. ledna 2013 v 11:58 | Yuuki
Baf.
Chmm. Takže jak začít. Upřímně jsem za posledních několik měsíců nečekala, že se někdy vrátím - i když jsem chtěla. Šlo o to, že se mi rozbil Nearie (můj notebook) chvilku po napsání posledního článku (což bylo někdy v srpnu). Nakonec po dlouhém napínání se zjistilo, že nakonec spravit jde - ale vyšlo mě to na osm tisíc (a to se rovná všechny moje úspory, které si pečlivě šetřím od deseti let). No, ještě mi přispěli jakožto dárek k narozeninám (ano, to je další věc - Yuukinka se vrací na blog jako čtrnáctiletá - ale pořád je to Yuuki). Notebook jsem dostala zpátky ke svým narozeninám (čili 20.12.). Tákže tu jsem už skoro měsíc. A teď důvod - a proč jsem se jakože nevrátila?
Nebudu se vymlouvat, že jsem toho měla hodně (ale jo - vlastně měla). Upřímně - něměla jsem náladu. Věčně jsem depkařila a když už o mě někdo projevil sebemenší zájem, chtěla jsem si to užít. A tak prostě... blog? Vždyť už mě tu stejně nikdo nezná. Nějaká Yuuki? Tu jsem v životě neviděl. Jeah...
Nevím, jestli se vrátím nastálo. I když bych chtěla. Chybí mi to... Ale stalo se toho prostě hodně. Pořád jsem Yuuki. Ale uznávám, že jsem se změnila. Znáte to, jak k vám někdo příjde a napálí vám do ksichtu "Změnila ses... Už nejsme kamarádky / pár" a tak dále. Jo - ale to lidi vás změní. Zážitky, které díky těm lidem máte... Svojí naivity se asi jen tak nezbavím. Svojí melancholičnosti také ne. Nejspíš to bude vrozené. Ale přesto toužím po tom, aby lidé věděli, že existuju. Alespoň pár lidí. Nechci, aby jich bylo hodně. Awrh, to je jedno.
Ale víte, jak se můj život změnil díky jedné pitomé hře? Tolik bolesti. Tolik radosti. Tolik zážitků. Tolik vzpomínek...
Nějak nemám chuť to tu dále rozvádět, protože to bych se tu vypisovala polovinu dne, ale jednou určitě.
Nejdřív musím zkontrolovat, jestli vůbec ještě někdo tady žije. Z těch, které znám (Michio~san a Nuun~san musejí! T^T). A jestli má tedy vůbec cenu pokračovat. :'D
Chmm, tak abych to tak nějak řekla, už mě zvládli dvakrát totálně zničit, zatímco jsem tu nebyla.~ ^^ Akorát, že to první bylo horší... Protože byl můj první. A pořád se s ním bavím. Snažím se to přijímat. Už je to půl roku. A já pořád nezapomněla. Na všechno, co jsme spolu prožili. Pamatuji si to, jako by se to stalo před chvilkou. Byli jsme spolu dva měsíce. S tím druhým jsem byla víceméně pět měsíců. Ale... tolik mě chtěl a po několika týdnech jsem za ním musela vysloveně dolejzat, aby mu došlo, že ještě vůbec existuju... tak jsem se na to vybodla. ^^ Takže tak...
A hádejte cooooo. Yuukinka se samozřejmě nepoučila a je opět zamilovaná. Když on je prostě božííííí. :'3 A takovej... awww. :33 Už nedokážu myslet na nic jiného. Doprovází mě ve snech a ve dne mi taky nechce vylézt z hlavy. Kdyby se platilo za hypnotizování jména na Skypu, tak bych byla miliardářkou... (A teď si to přečte, ne? :'DD) Řekla bych, že je jinej, než všichni ostatní, ale to jsem si myslela i o tamtěch... no, vlastně jenom o tom prvním, ale detaaail. Takže doufám, že se mi poštěstí... CC:
Někdy si říkám, proč vlastně existuje láska. Je to tak krásný, úžasný, nadbožský pocit... ale když nastane konec... C'; Yuu se nikdy nedokáže smířit s koncem. A tak provádí nepěkné věci. Pchh. Nicméně jsem si slíbila, že na kudličku nešáhnu (no, šáhnu, ale nebudu ji používat na sebe) do té doby, než mě zničí i on. ^^ Né, že bych s ním byla, ale... (nesmí si nikoho najít, doprdele! QwQ)
Mojí aktivitu bude omezovat i škola. Sice mám už většinu testu za sebou a úspěšně jsem je zvorala, ale ještě jich pár čeká a... já se chci snažit. Musím. Takže přísahám, že o hodinách nebudu psát svojí povídku (píšu trilogii, děcka ♥ - a už jsem u té třetí části) a budu se soustředit. Taky budu chodit spát (né jako dneska, že jsem zase nespala :'D) a ... prostě se musím snažit. Například v pátek jsem si úžasně zhoršila známku z matiky z dvojky na čtyřku, když mě zkoušel. Ono to jde? Jistěže. Když vás ten učitel "miluje", tak je schopen vám na vysvědčení místo jedničky napařit kuli. Dneska si ještě budu muset dělat nějaké úkoly apod., takže ta rekonstrukce nepůjde, tak hladce (a ještě samozřejmě musím pár hodin hypnotizovat jeho jméno, takže to mi taky užere nějaký čas).
Ještě k té změně - možná jsem se trochu změnila ve způsobu psaní, smajlíkách, ale budu se snažit vrátit se tak nějak do normálu. :D Yuukiovského normálu. Protože být normální jakože normální u mě nejde. :'D Měla jsem i období, kdy jsem silně pochybovala o tom, jestli mám ještě vůbec ráda anime. >.O" Ale je to za mnou... C: Anime, manga, Japonsko a MOJI milouši zůstanou v mém srdci napořád. ♥
Nuž, to by bylo zhruba tak všechno. Nicméně ještě jedna poslední věc. Vzhledem k tomu, že je začátek nového roku a všichni maj ty svoje předsevzetí, já bych chtěla zveřejnit svoje přání (a touhy). :'3 Nebudu se to nějak hodně snažit splnit... spíš doufat, že se to stane. :D Ale to až v příštím článku. Jinak by to bylo až moc dlouhé. Zatím báj.

Chci cítit lásku.

7. srpna 2012 v 3:52 | Yuuki
(OMJ, co je tohle za shit? Zase celý převrácený... musela jsem to roztáhnout... bezva... takhle to vypadá divně. -.-")

Nyah, nyah!~ (Pozdrav.)
Chápu, že tohle nikdo nebude číst a představovala jsem si svůj první zápis do deníčku trochu jinak, ale já prostě musím! (A je mi blbé to psát na ten minulý blog.) Etoo... A bude to poměrně dlouhé (ano, jako za starých časů! ♥), takže pro ty, co si najdou trpělivost prosím perex. :3
 
 

Reklama