Oficiální návrat (a trpění samomluvou)

13. ledna 2013 v 11:58 | Yuuki |  Deníček
Baf.
Chmm. Takže jak začít. Upřímně jsem za posledních několik měsíců nečekala, že se někdy vrátím - i když jsem chtěla. Šlo o to, že se mi rozbil Nearie (můj notebook) chvilku po napsání posledního článku (což bylo někdy v srpnu). Nakonec po dlouhém napínání se zjistilo, že nakonec spravit jde - ale vyšlo mě to na osm tisíc (a to se rovná všechny moje úspory, které si pečlivě šetřím od deseti let). No, ještě mi přispěli jakožto dárek k narozeninám (ano, to je další věc - Yuukinka se vrací na blog jako čtrnáctiletá - ale pořád je to Yuuki). Notebook jsem dostala zpátky ke svým narozeninám (čili 20.12.). Tákže tu jsem už skoro měsíc. A teď důvod - a proč jsem se jakože nevrátila?
Nebudu se vymlouvat, že jsem toho měla hodně (ale jo - vlastně měla). Upřímně - něměla jsem náladu. Věčně jsem depkařila a když už o mě někdo projevil sebemenší zájem, chtěla jsem si to užít. A tak prostě... blog? Vždyť už mě tu stejně nikdo nezná. Nějaká Yuuki? Tu jsem v životě neviděl. Jeah...
Nevím, jestli se vrátím nastálo. I když bych chtěla. Chybí mi to... Ale stalo se toho prostě hodně. Pořád jsem Yuuki. Ale uznávám, že jsem se změnila. Znáte to, jak k vám někdo příjde a napálí vám do ksichtu "Změnila ses... Už nejsme kamarádky / pár" a tak dále. Jo - ale to lidi vás změní. Zážitky, které díky těm lidem máte... Svojí naivity se asi jen tak nezbavím. Svojí melancholičnosti také ne. Nejspíš to bude vrozené. Ale přesto toužím po tom, aby lidé věděli, že existuju. Alespoň pár lidí. Nechci, aby jich bylo hodně. Awrh, to je jedno.
Ale víte, jak se můj život změnil díky jedné pitomé hře? Tolik bolesti. Tolik radosti. Tolik zážitků. Tolik vzpomínek...
Nějak nemám chuť to tu dále rozvádět, protože to bych se tu vypisovala polovinu dne, ale jednou určitě.
Nejdřív musím zkontrolovat, jestli vůbec ještě někdo tady žije. Z těch, které znám (Michio~san a Nuun~san musejí! T^T). A jestli má tedy vůbec cenu pokračovat. :'D
Chmm, tak abych to tak nějak řekla, už mě zvládli dvakrát totálně zničit, zatímco jsem tu nebyla.~ ^^ Akorát, že to první bylo horší... Protože byl můj první. A pořád se s ním bavím. Snažím se to přijímat. Už je to půl roku. A já pořád nezapomněla. Na všechno, co jsme spolu prožili. Pamatuji si to, jako by se to stalo před chvilkou. Byli jsme spolu dva měsíce. S tím druhým jsem byla víceméně pět měsíců. Ale... tolik mě chtěl a po několika týdnech jsem za ním musela vysloveně dolejzat, aby mu došlo, že ještě vůbec existuju... tak jsem se na to vybodla. ^^ Takže tak...
A hádejte cooooo. Yuukinka se samozřejmě nepoučila a je opět zamilovaná. Když on je prostě božííííí. :'3 A takovej... awww. :33 Už nedokážu myslet na nic jiného. Doprovází mě ve snech a ve dne mi taky nechce vylézt z hlavy. Kdyby se platilo za hypnotizování jména na Skypu, tak bych byla miliardářkou... (A teď si to přečte, ne? :'DD) Řekla bych, že je jinej, než všichni ostatní, ale to jsem si myslela i o tamtěch... no, vlastně jenom o tom prvním, ale detaaail. Takže doufám, že se mi poštěstí... CC:
Někdy si říkám, proč vlastně existuje láska. Je to tak krásný, úžasný, nadbožský pocit... ale když nastane konec... C'; Yuu se nikdy nedokáže smířit s koncem. A tak provádí nepěkné věci. Pchh. Nicméně jsem si slíbila, že na kudličku nešáhnu (no, šáhnu, ale nebudu ji používat na sebe) do té doby, než mě zničí i on. ^^ Né, že bych s ním byla, ale... (nesmí si nikoho najít, doprdele! QwQ)
Mojí aktivitu bude omezovat i škola. Sice mám už většinu testu za sebou a úspěšně jsem je zvorala, ale ještě jich pár čeká a... já se chci snažit. Musím. Takže přísahám, že o hodinách nebudu psát svojí povídku (píšu trilogii, děcka ♥ - a už jsem u té třetí části) a budu se soustředit. Taky budu chodit spát (né jako dneska, že jsem zase nespala :'D) a ... prostě se musím snažit. Například v pátek jsem si úžasně zhoršila známku z matiky z dvojky na čtyřku, když mě zkoušel. Ono to jde? Jistěže. Když vás ten učitel "miluje", tak je schopen vám na vysvědčení místo jedničky napařit kuli. Dneska si ještě budu muset dělat nějaké úkoly apod., takže ta rekonstrukce nepůjde, tak hladce (a ještě samozřejmě musím pár hodin hypnotizovat jeho jméno, takže to mi taky užere nějaký čas).
Ještě k té změně - možná jsem se trochu změnila ve způsobu psaní, smajlíkách, ale budu se snažit vrátit se tak nějak do normálu. :D Yuukiovského normálu. Protože být normální jakože normální u mě nejde. :'D Měla jsem i období, kdy jsem silně pochybovala o tom, jestli mám ještě vůbec ráda anime. >.O" Ale je to za mnou... C: Anime, manga, Japonsko a MOJI milouši zůstanou v mém srdci napořád. ♥
Nuž, to by bylo zhruba tak všechno. Nicméně ještě jedna poslední věc. Vzhledem k tomu, že je začátek nového roku a všichni maj ty svoje předsevzetí, já bych chtěla zveřejnit svoje přání (a touhy). :'3 Nebudu se to nějak hodně snažit splnit... spíš doufat, že se to stane. :D Ale to až v příštím článku. Jinak by to bylo až moc dlouhé. Zatím báj.

 


Komentáře

1 Michio Michio | Web | 19. ledna 2013 v 10:18 | Reagovat

páni...nečekala jsem, že tě tady ještě někdy uvidím :D no...nevím jestli se dá říct, že žiji...ale snaha by tady byla :D
láska, láska, láska...taky se chci vrátit do věku, kdy jsem se zamilovávala v pravidelných intervalech...užij si to a snad ti to vyjde :)

2 Yuu-chan Yuu-chan | Web | 22. ledna 2013 v 17:13 | Reagovat

[1]: Sakryš... než já se dokopu k další návštěvě blogu, tak mě předběhneš s návštěvou! :D
Musíííš žít. :'D Potřebuji tu alespoň někoho. :3
Nooo... Dotyčný na mě pořád peče, takže se pravděpodobně vrátím ke starým časům, kdy jsem byla jen s miloušema. :3

3 Alžběta Alžběta | 17. května 2016 v 15:08 | Reagovat

Lidé za to nemůžou  jaký jsou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama